Květen 2010

Safetysuit - Anywhere But Here

30. května 2010 v 21:05 | valleria |  LISTENING
Nemůžu si pomoct, ale takhle písnička se mi opravdu velice líbí. A je mi jasné, že víte, kde jsem k ní přišla. Já je a youtube nemít, tak ani nemám co poslouchat. A za tuhle jsem moc ráda. Má milý text a pěknou melodii. Hlas zpěváka také není k zahození.

BONES - Booth&Brennan {blind}

30. května 2010 v 17:55 | valleria |  MY VIDEOS
Tohle jsem udělala už dávno, dokonce už dávno bylo na youtube a tady také. Ovšem jakousi mně neznámou událostí došlo ke smazaní mého starého účtu. A ani bych neřekla, že za to může youtube. Spíš za to mohlo mé jednoduché heslo :P A jelikož žádné z mých předchozích videí jsem uložené v počítači neměla, o vše jsem přišla. Ale vzala jsem to kupodivu s chladnou hlavou. Ono mi ani nic jiného nezbývalo. Naštěstí tohle nejnovější ještě mám. Tak je alespoň na megavideo.com, kde je i pár ostatních, které mi kdysi youtube nepřijalo. Proto jsem i vytvořila takové intro s odkazy na youtube účtu. Ovšem psalo mi to, že to opět nepřijmá písničku. Tak jsem zapla AudioSwap. A zvolila Angels On The Moon. Tedy v té youtube verzi. Hodné megavideo umožňuje přehrání v původní verzi.

Damian Lewis

30. května 2010 v 14:36 | valleria |  FamousInPicture
damian lewis

Budoucnost se nedá předvídat

30. května 2010 v 14:19 | valleria |  Quotes
Přeložená verze, by valleria
Žena bílé pleti, kolem 51 let, byla v letadle posazena vedle černého muže. Očividně tímto rozrušena, zavolala letušku. "Madam, vše v pořádku?" zeptala se letuška. "Očividně to nevidítě." odpověděla. "Posadili jste mne vedle černého muže. Nesouhlasím s tím, abych seděla vedle někoho z tak odporné skupiny. Dejte mi náhradní místo." "Uklidněte se prosím," odpověděla letuška. "Téměř všechna místa jsou již obsazena. Podívám se, jestli je k dispozici ještě nějaké místo." Letuška odešla a za pár minut se vrátila zpět. "Madam, hovořila jsem s kapitánem, informoval mne, že v obchodní třídě také není žádné místo. Nicméně, ještě máme jedno místo v první třídě." Než žena stihla cokoliv říct, letuška pokračovala, "Pro naši společnost není obvyklé povolit někomu z obchodní třídy, aby se posadil do první. Avšak, vzhledem k okolnostem, kapitán se domnívá, že by bylo skandální nutit někoho sedět vedle někoho tak nechutného." Letuška se obrátila k černému muži a řekla "Proto tedy, pane, máte-li zájem, vemte si své příruční zavazadlo, sedadlo v první třídě vás očekává." V této chvíli, ostatní cestující, kteří byli v šoku z toho, čemu byli právě svědky, se postavili a zatleskali.

Z anglického originálu, obsessedwithtv
A white woman, about 51 years old, was seated next to a black man on an airplane. Obviously disturbed by this, she called the air hostess. "Madam, what is the matter?" the hostess asked. "You obviously do not see it," she responded. "You placed me next to a black man. I do not agree to sit next to someone from such a repugnant group. Give me an alternative seat." "Be calm please," the hostess replied. "Almost all the places on this flight are taken. I will go to see if another place is available." The Hostess went away and then came back a few minutes later. "Mam, I spoke to the captain and he informed me that there is also no seat in the business class. All the same, we still have one place in the first class." Before the woman could say anything, the hostess continued, "It is not usual for our company to permit someone from the economy class to sitin the first class. However, given the circumstances, the captain feels that it would be scandalous to make someone sit next to someone so disgusting." The hostess turned to the black man and said "Therefore, Sir, if you would like to, please collect your hand luggage, a seat awaits you in first class." At that moment, the other passengers who were shocked by what they had just witnessed stood up and applauded.
______________________________________
Nevím, jestli k tomu opravdu došlo nebo je to pouze vymyšlený příběh, každopádně takové věci se opravdu ve skutečnosti dějí. Mám na mysli část s tou ženou. Co ty lidi mají za problém? Proč je pro někoho tak důležitá barva pleti? Vím, že to má kořeny v historii, ale ani z toho historického hlediska to nechápu. Jsem opravdu ráda, že prezidentem USA je nyní Barack Obama. Ukazuje to jistý pokrok.

The defition of desperation.

27. května 2010 v 20:41 | valleria |  Notebook
Možná víte, že definicí šílenství je, dělat neustále dokola tu samou věc a očekávat jiný výsledek - ano, to jsem /možná jsme či jste/ se dozvěděla ve stovce kostiček, ale on to je to původně od Einsteina - ale zajisté nevíte, že definicí zoufalství je snažit se nalézt ve svých složkách něco či někoho, co nemá s kostičkami co dělat a zjistit, že krom asi šesti roztomilých zvířátech a jednoho Damiana Lewise, nic takového přítomné není. Tak teď tápu, jakým způsobem tuto situaci napravit. Aspoň, že ten Damian to vyrovnává. I když jedna fotka oproti zbylé stovce je lehce nepoměr. No, co s tím? Asi nic, že? Leda to neřešit. Ha, páni, někdy sama sebe oslním vlastní inteligencí.

Do rozebírání své praxe se radši ani nepouštím, jelikož to by vydalo na celou jednu knihu. Možná nějakou menší, ale bylo by. I když s mou schopností popisovat události, by vydalo na knihu vše, co mám na mysli. Myšleno ironicky samozřejmě, tedy že mám s vysvětlováním jakýsi problém. Moc spolu nekamarádíme, tudíž než bych se dostala k závěru, byly by Vánoce. Vidíte? Už teď skoro jsou. Mou vinnou.

A právě jsem zapoměla... áha. Ovšem, už vím. Sleduje tu někdo Grey's Anatomy natolik, že byste mi dokázal vysvětlit, o co se jedná v posledním díle právě ukončené řady? Náhodou jsem zahlédla na youtube video 'If today was your last day' a jediné, co jsem pochytila bylo, že jakýsi chlápek postřílel snad všechny hlavní postavy. Co to? Předpokládám, že vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o finále, skončilo to cliffhangerem, tudíž je možné, že na odpověď "zůstal vůbec někdo živý?" prozatím nenajdete odpověď, ale co já vím...? Že by nic? Nedivte se, jsem na díle, který se dnes vysílá u nás. GA pro mě není 'stahovací' seriál. To je málo který seriál, vlastně krom vy víte čeho to byl Angel, Life a nový Happy Town, ale to mi dlouho nevydrží. Ne, že bych nechtěla, ale taková je situace. Ostatní pouze televizní projekce.

The definition of instanity is doing the same thing over and over again and expecting a different outcome. - Nemá tedy smysl opakovat, že účel či smysl článku opět neexistuje. Byla bych pak šílená... So let's go for a different outcome here. To mě přivádí na jednu 'myšlenku', jsem jediná, kdo považuje "I taught you about eye contact, you taught me about evolution... No, things have to change" za negativní?  V jistém směru. Také je možné, že takovým směrem se ubírají pouze mé myšlenky a nemá cenu se tím zabývat. You never know.

One Republic (Say) "All I Need"

23. května 2010 v 20:13 | valleria |  LISTENING
Velice pravděpodobně má nejoblíbenější od One Republic. Uvažuji nad tím, že po Lifehouse "Broken" i celkově. Na popsání těchto dvou písniček mi totiž ani slova nestačí. Prozatím jsem nenašla obsahově lepší. Ani hudebně. Víc nemám, co říct, už jsem to zmínila, nenacházím slova.

I'm still holding on

23. května 2010 v 20:03 | valleria |  Notebook
Vím, že to zmiňuji často, ale to si opravdu lidi myslí, že když se přidají na ksichtknize do všech přiblbých skupin typu "chci žít, ne existovat" či do zbylého milionu s podobným názvem, že si tím nějak pomůžou? Že život bude lepší? Že se jim to třeba podaří? Že to někoho zajímá? Nikdy to nepochopím. Ty vtipového rázu, dobrá taky to nemá žádný význam, ale je to pro pobavení a to je to, co člověk opravdu potřebuje, nejedná li se o sepsání veškerých čísel od nuly do dvaceti tisíc, někdo se musí hodně nudit. A ten zbytek mi opravdu leze na nervy. Jsem asi jiná. Co asi. Rozhodně. Bez pochyb. A proč já ho vlastně mám, když mi leze krkem? Jednoduše mám tam TJe. To je řekla bych top důvod. A já to vyřeším snadno. Co se nad tím budu neustále rozčilovat, že? Založím ho znova a nechám si tam jen podobné osoby. Ha, plus pár dalších. Asi deset. Takových, se kterýma se tomuto vyhnu. Třeba budu mít rekord v podobě "člověk s nejmenším počtem lidí v přátelích na sociální síti facebook."

Let's just skip this part. Let's move on. Another "very interesting", "for you important" thing.

Chtěla bych se blíže vyjádřit k The Beginning In The End, akorát mi už trochu dochází slova. A při pomyšlení, že na 'pokračování' si musím počkat cé cé á čtyři měsíce... Potěš koště. Mohu snad jen říct "I cried, cried, cried" a dělám to pokaždé, když to vidím. K tomu One Eskimo, Kandi. Amen. Chvílema mám chuť zabít Hart Hansona a zbavit se kostiček. Co oni mi to furt dělaji? Co ze mě dělaji? Ani to nechtějte vědět. Nechcete, to máte štěstí. Já to stejně ani nedokážu pojmenovat, tudíž na tom nesejde. Jak jinak.
Eh, cože? Zbavit se kostiček? Za nic. Kdy je září? Zítra? Fajn, to beru. A nesnažte se mi namluvit něco jiného, já vám to stejně neuvěřím.

Uzavřeme sázky. Rusko vs. Česko. Kdo vyhraje? Nejsem tak velký pesimista, a zaručeně si nepřeju, aby to tak dopadlo, ale věřím, že vyhrají Rusové. Proč? Protože jsem radši připravená na tu horší variantu, a když to náhodou dopadne naopak, mile mě to překvapí. Vidíte? Sečteno, podrženo, jsem optimista. Zjištění dne, zapiště si ho do deníčku. Time to go.

One year from today, right by the coffee-cart

22. května 2010 v 22:12 | valleria |  bones
Tvůrci, intoyoursunlight.tumblr.com, skláním poklonu. I'm just amazed.one year from today

Gary Jules - Mad World

20. května 2010 v 21:51 | valleria |  LISTENING
Tahle mě prostě okouzlila. Víc asi nemám co říct.

The time comes, and then it goes away

20. května 2010 v 18:48 | valleria |  Notebook
Je těžké uvěřit, že je květen, protože při pohledu z okna to tak zaručeně nevypadá. Nestěžuji si, já nesnáším vedra. Vlastně již lehké překročení dvaceti stupňů celsia mi vadí, ale slunečněji by být mohlo, tohle jaksi podporuje depresivní náladu. Ne že bych nějakou měla, ale přiznám se, že mě děsí příští týden. Nastupuji na praxi a jak já znám svou zmatkářskou povahu... Větu nedokončím, ani nevím jak. Co mě děsí mnohem víc, je období po praxi. Následuje týden jedné písemky za druhou. A jsem unavená. Vlastně ani nevím z čeho, já do té školy moc nenadělám. Ale možná je to právě tím. Čím míň toho máme, tím je to horší a mám dojem, že mi zakrňuje mozek. Zní to blbě? Ale tak to opravdu je. Cítím to. V kostech. On je zítra pátek? Nemohu uvěřit, že touhle dobou už budu mít za sebou letošní finále. Stále si pamatuju, jaké to bylo loni. Harbingers, muzeum, pudink i stovku a ono mi to zase končí. Další věc, která by mě mohla rádoby podporovat v depresi, je nedostatek informací. Co nám tají? Toho se doslova bojím. Nevěřím, že budu zítra použitelná. Navíc si jsem jistá, že na ICT nevydržím nekliknout na stránky s názory amerických fanoušků. Přála bych si, abych měla dostatečně silnou vůli, je mi však jasné, že se mi to nepodaří.
Možná mám jen já tak dlouhé vedení, ale co si mám představit pod 'Tonight you will need tissues and a vacuum cleaner.' (by Stephan Nathan, Bones) Vím, co to znamená. Ale vysvětlete mi, na co mi kruci bude vacuum cleaner?

Mimochodem, udělala jsem ze své spolužačky závisláka. Tedy nebylo to z mé iniciativy, ale detaily prozrazovat nebudu. Každopádně byla mezi the obsessed ones po třech dílech. Zajímavé. Značnou část má na starosti David. Což mě přivádí k důvodu, proč jsem to začala psát. Jaksi se hádáme, dobrá nehádáme, diskutujeme o tom, zda Angel či Booth. Nemohu použít 'který je lepší', řekněme, že jde spíše o vzhled. Vím, je to blbost. Je to stále David, ale přesto si stojím za tím, že je to Booth. Pro ní je to Angel. Proč že to vlastně vůbec řeším, já to zas zapoměla...

A bych nekecala furt jen o tom samém, musím říct, že mi díly šesté řady House připadají mnohem lepší než uplynulé páté. Je to sice teprve začátek, ale vypadá to dobře. Zato Grey's Anatomy naopak. Víte, já v těhle věcech nejsem moc náročná, aspoň myslím, ale přijde mi to trochu divné.

Mimo vše, když nepočítám 'školní' Náš vůdce, již půl roku jsem nebyla v kině a vadí mi to. Možná o nic nepřicházím, ani nevím, co se hraje, ale byla jsem zvyklá chodit relativně často.

Jsem si jistá, že tohle všechno každého velmi zajímalo, těžko by se vám usínala bez toho, že? Jsem zlomyslná, naschvál nebudu pokračovat.

17th May, FOX Upfronts

18. května 2010 v 21:01 | valleria |  bones
Věřím, že vám bylo jasné, že neodolám. Jak bych taky mohla? Zbožňuju je. David vypadal fantasticky a Emily? Nemohu uvěřit, že má ostříhanou ofinu. Je to krásné, moc jí to sluší. Oni mi dokáží zpřijemnit i matikou zkažený den. Měla bych jim poděkovat. Udělám to, až je potkám...david. emily.david. emily.

Just give it a chance

15. května 2010 v 21:00 | valleria |  my creations
Víte, že v tom nejsem moc dobrá. Ale náhodou jsem přišla na jeden zajímavý trik a chtěla jsem to vyzkoušet. S výsledkem jsem, oproti jindy, spokojená. Ne se vším, ale něco se mi líbí a to je co říct. Krom prvních tří, které pochází se stovky, jsou všechny 5x21.
xxxxxxxxxxxx

I might need more than a little time

13. května 2010 v 17:05 | valleria |  Notebook
see tomorrow, right?
Brečím, směju se, dýchám, moje srdce bije. To se děje každým dnem. Něco frekventovaněji, něco jen občas. Ale děje se to a nezdá se, že by jeden z těcho dějů měl přestat. A nic proti tomu nemám. Chápu biologické procesy. Toto je nevyhnutelnost. Ovšem nevěřícně a nemístně se smát, sotva dýchat, následové kapičky slz, Sdrce bije celou dobu, posledních devadesát minut ovšem víc než obvykle, a když se to psaním tohoto snažím vyjádřit, přijde mi, jako bych se už úplně zbláznila. Vynechám-li veškerý humor, prožívám to víc než některé skutečné životní situace. Povězte mi proč? To mi už opravdu nezbyla ani kapka zdravého rozumu, nebo snad nejsem jediná?
Způsob jakým jsem popsala, co jsem před okamžikem prožila, ve skutečnosti nevyjadřuje ten opravdový prožitek a slova mi na to snad ani nestačí. Možná ano, ale to bych musela být jazykově obratnější, což bez pochyb nejsem.

Přestanu být rádoby tajemná a povím vám, že to, co na mě má takový vliv a momentálně se cítím jako labilní cvok, je to, co je to vždy. A konkrétně bones s5 dvacet jedna. Chtěla jsem vytvořit avatar, začala jsem si dělat použitelné screeny, a abych zachytila jistý moment, musela jsem to sledovat stále dokola a pokaždé jsem se cítila jako poprvé a v poslední vteřině to frustrovaně vypínám. A stejně zase nemám, co jsem chtěla.

A pro vyjasnění, můj mozek nepřestal fungovat pouze kvůli konci. Svůj první malý infarkt jsem prožila hned při prvních pěti minutách. Jak po mě kruci může teď něco chtít? Ale nebojte tohle byla jen malá smrt. Ještě chvíli se budu pokoušet o znovu zapojení všecho, co je k životu potřeba. S největší pravděpodobností mé snahy nevyjdou a příští pátek mě čeká ten opravdový konec. Můj. Jejich. Jejich vlastně ne, oni se mi zase vrátí. Za dlouhou dobu. Do té doby se snad najde nějaký dobrák a vytáhne mě z hrobu zpět, abych byla u toho. Můžete se hlásit dopředu.

A to nejhorší je, že právě takovéhle psychicky namáhavé části jsou ty, které se mi pod kůži dostanou nejvíc, přestože způsobují kolaps. Eh, takže já si tohle suffering vlastně užívám, že? And that's the whole point. 
Stop. 

You Know You Want It

9. května 2010 v 15:17 | valleria |  bones
quack.quack

Tatu - Zachem Ya

9. května 2010 v 15:15 | valleria |  LISTENING
Proti téhle dívčí skupině já osobně nic neměla, nikdy jsem neměla a dokonce mám spoustu oblíbených písniček - Gomenasai, Robot, Nas Ne Dogonjat, Loves Me Not, All About Us... Co mi vadí, jsou anglické verze původně rusky zpívaných písniček. Nevím, čím to je, ale ty přezpívané mi opravdu nesedí.
Konkrétně tato nepatřila k těm, které jsem si z dávných dob, mého dětsví, jejich slávy, výrazně pamatovala, ale díky finální epizodě Life se mi opět připomněla. Zajímavé ale je, že v mé počítačové stažené anglické verzi tohoho dílu hraje Zachem Ya. Minulé úterý v televizní dabingované verzi nebyla. Místo ní tam vyřvávalo něco pro mě blíže neurčitelné a neznámé. A ano, slovo 'vyřvávalo' má svůj určitý význam.

Then in ignorance I await my own surprise.

8. května 2010 v 15:39 | valleria |  Notebook
Občas mám tak trochu pocit, že žiju od čtvrtka k čtvrtku. Možná spíš "žíju pouze pro čtvrtky". A asi to nebude jen pocit, asi to tak i bude. V posledních dnech zajisté, protože stojí za houby, které se mi hnusí, tak aspoň něco či někdo dny mého mládí zpříjemní. To jsem zvědavá, co budu dělat za dva týdny. Respektive za tři, počítám týden na zotavení.

Mohla bych třeba konečně dokoukat veškeré soubory co mi zabírají místo ve složce Watch. Vtipné. Už se vidím. On je květen? Jak se to stalo? Nevíte o nějakém podrobně rozepsaném článku v novinách či na internetu, kde bych se dočetla, jak je možné, že je květen? Za každý nápad budete oceněni.

Zajímavost? Má osoba se dnes usadí do karlínského divadla na Producenty. A ta samá osoba se příští měsíc usadí do Stavovského divadla na svou první operu. A jelikož má i své černobílé brýle, je pravděpodobnost vidění na jeviště velice vysoká. Jaký to štastlivec.  

Prosím, řekněte mi, že nejsem jediná, kdo po přečtení vzkazu na tomto čemsi zjistil, že právě provozuje obě činnosti?

Připravte se na vedlejší účinky. Zvracení, horečka, nespavost. A ve velmi ojedinělých případech euforie, snový stav, mírné halucinace.

5. května 2010 v 17:37 | valleria |  bones
booth. seeley. booth
Booth: You know what? I never realised how pretty all this shiny stuff is.
Hodgins: That is so not fair.