I don't care about that.

3. dubna 2010 v 17:57 | valleria |  Notebook
Má duše marně volá po změně. Je potřebné něco změnit. Bohužel však toho sama nejsem schopná. Mohl by mi někdo pomoct? Mohl, zřejmě. Jenže o to já nestojím. Vlastně, stojím, chci, aby mi někdo pomohl. Problém je v tom, že mi to má povaha, či jak to nazvat, nedovolí. Nerada si nechávám pomoct. Ztratím pak pocit vlastního úspěchu. Je to blbost, mě o úspěch nejde a nikdy nešlo, jedná se jednoduše o dobrý pocit, že mě má vlastní vůle dotáhla do cíle. Proč věci nejsou snadnější? To by měla být jedna z hlavních otázek lidstva a ne "být či nebýt", osobně v tom nevidím žádnou podstatu, ale dost o tom. Víte, občas si tak říkám, proč mám takovou smůlu, a pak si uvědomím, že jsou lidé s mnohem horším životem. A jsem naštvaná sama na sebe. A na to, že jsou věci, které člověk nemůže změnit a nezáleží na tom, jak velká je jeho snaha.

Zní to depresivně? Lépeřečeno, působí to depresivně a že já mám depresi? Odpovím si sama. Ano. Vím, že to tak musí vyznít. A přitom to tak není. Myslím, že dokážu rozeznat depresi od uvědomění si pravdy. Alespoň co se týče mé vlastní osoby.

A taky si tak přemýšlím, jestli je špatné, že mi většinou lidí mého věku vadí? To zní taky blbě. Ale já myslím, takovou 'tu' většinu vrstevníků. Znám pár vyjímek, kterých si cením, ale jinak si připadám jako z jiné planety, že vidím věci jinak, než všichni kolem. Ale kdo říká, že já nejsem ta normální a ostatní jsou ti co spadly z Marsu? Nebudu konkretizovat, co vše považuju za 'nepřijatelné', čas celého dnešního dne by mi nevystačil, čímž jsem jasně naznačila, že je toho dost.

Dobrá tedy, prozatím jsem ze sebe dostala, co mi leželo na srdci a mohu si spokojeně pustit otitulkované kostičky. Znáte to, věděckým výrazům nerozumím v češtině, natož v jazyku cizím.
 


Komentáře

1 Kelly | Web | 3. dubna 2010 v 18:02 | Reagovat

Tý jo, ty jseš snad moje dvojče a čteš mi myšlenky. Úplně to samé bych napsala já, kdybych to dokázala

2 Markéta | 3. dubna 2010 v 21:26 | Reagovat

Obdivuju tě, jak to všechno dokážeš popsat, já bych si takhle vyjít srdce neuměla. Abych pravdu řekla, hodně svých vrtsevníků bych nejradši taky poslala někam na Neptun třeba :D Nevím, jestli jsem divná, když mě nezajímají nějaké absolutní kraviny, nebo mám jiné zájmy než oni. S některýma lidma v okolí si prostě nemám absolutně co říct a to jsme třeba dřív byli kamarádi. Na druhou stranu, když se mě někdo zeptá, co mám ráda, já si nejsem jistá, co všechno bych měla povědět, aby to zase někomu nepřišlo divné a říkali to a tamto. Nesnáším takové ty, co jenom drbou o tom, co kdy kdo kde apod. Na druhou stranu je skupina lidí, kterým řeknu všechno v pohodě a vím, že to vezmou a budou to se mnou bud sdílet nebo prostě to nechají být. Je to všechno někdy hrozně komplikované... :/

3 pusy | Web | 4. dubna 2010 v 11:48 | Reagovat

znám to, znám to. a teď se vyjadřuji nejen k poslednímu odstavci, ale především k těm nad ním. ty už jsi zase tu? to je dobře.
jak to dělám, no, třeba nalepím na papír noviny, až zachschnou, tak je částečně strhám, pak to přebarvím temperama, počmárám fixou a/nebo tuší a pokapu třeba lakem na nehty nebo čímkoliv co mi přijde pod ruku. vyfotím, proženu počítačovou úpravou a je to

4 Jenny | Affko | Web | 4. dubna 2010 v 19:16 | Reagovat

Ahoj, na svých blocích vyhlašuji až do června HIATUS, takže nejspíš nebudu navštěvovat Affiliates. Nezlob se na mě za to a měj se hezky :)

5 Jenny | Web | 5. dubna 2010 v 18:43 | Reagovat

nenávidím když mi všichni pomáhají. protože mi pořád všichni pomáhají. ubohá chudinka, je to blázen, zničili jí život, hajzlové, je z toho na dně, je vážně nemocná, však mi ji z toho dostaneme. vlastně se mi částečně líbí, že mě všichni litují, protože z toho vyplývá určitý druh výhod, ale na druhou stranu mě štve, jak mají všichni neustálou tendenci mi s něčím pomáhat a rýpat se v mých osobních věcech. pravdou ale je, že už jsem na pomocnou ruku natolik zvyklá, že se můžu zbláznit, když mi ji najednou někdo odmítne podat. vlastně sama o sobě nejsem schopná téměř ničeho.
mně taky mí vrstevníci vadí. nezapadám mezi ně. jsem naprosto odlišná, všichni o mě tvrdí, že jsem buďto mimozemšťan nebo minimálně pocházím z jiného století. nicméně já aspoň můžu tvrdit, že "ta spadlá z Marsu" jsem já, protože jsem v tom sama. za boha nemůžu najít nikoho v mém věku, kdo by mi byl aspoň minimálně podobný. musela by to být velká shoda okolností, kdyby se najednou sešlo tolik nenormálních na jedné hromadě.
vidíš, a já myslela, že abstinuješ.

6 Lola | Web | 7. dubna 2010 v 17:05 | Reagovat

V určitých pasážích jako bych sama sebe  poznávala.. třeba naštvaná sama na sebe jsem skoro denodenně.. a důvodů je nespočet.. ano někdy by se to dalo nazvat i depresí. To mám tak chuť se někam zašít a už nevylézat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama