Říjen 2009

The Time Traveler's Wife

30. října 2009 v 22:41 | valleria |  VIDEO GALLERY
Normálně se těším na filmy, o kterých vím, že v nich bude hrát nějaký z mých oblíbených herců. K tomuhle traileru jsem se ale dostala náhodou, aniž bych o filmu předtím slyšela. Ovšem Rachel McAdams patří mezi oblíbené. A mě to opravdu dojalo. Možná to není to správné slovo, ale budiž. Jednoduše na tohle do kina musím. I kdyby jediné plus mělo být, že do traileru použili 'Broken' od Lifehouse. To je zaručeně bod navíc už teď. Také ale musím uznat, že příběh mi přijde zajímavý.

Zakletý v čase

Lifehouse "Everything"

27. října 2009 v 22:15 | valleria |  LISTENING
Everything má sice dobu trvání šest minut, z nichž víc jak polovina se může zdát stále stejná, o ničem. Na začátku jsem si říkala, že je sice pěkná, ale víckrát bych ji neposlouchala. A nebylo by to ono, kdyby to nedopadlo jinak. Můj nynější budík a něco, co jsem schopná poslouchat několikrát za sebou a stejně se mi zdá pokaždé nová. Netuším proč. Netuším, co mě na ní tak zaujalo. Ale je to jedna z těch nej. Chlapci z Lifehouse se mi momentálně mezi písničkami nacházejí nejčastějc.

If I was fearless.

27. října 2009 v 22:07 | valleria |  Notebook
Radujte se lidi, máme volno. Prázdniny. Nevím, proč se třem dnům v týdnu říká prázdniny, ale budiž. Berem všechno. Zasloužené dny bez školy. Jsou opravdu zasloužené? No bezevšeho. Já nepochybuji. Pochybuji však o logice profesorů. Platí snad, že čím více volna, tím více učení, úkolů a následujích písemných zkoušení? Platí, bohužel. Ale pochybuji o důvodu. Ovšem to nemá cenu řešit, protože na to žádné řešení není. Je to prostě skutečnost. Letos však nic neplánuji. Nikdy mi nic naplánované nevyjde. Plánuji se flákat. Třeba pak něco i udělám. Já vlastně kecám. Plánuju si toho dost, ale stejně to nevyjde. Jak jsem řekla.

Víte co mě deprimuje? Jak nudný je můj život. Já jsem s jistými jeho částmi spokojená, ale právě s těmi není spokojené okolí. Nedává to smysl, ale kdybych vyjádřila, co myslím, což se nechystám udělat, dávalo by. Ne že bych trpěla depresemi. To je u mě dosti neobvyklé, spíš je to blbá nálada, pokud se to nerovná. Ale občas přemýšlím, a to samozřejmě nemůže dopadnout jinak než špatně. Přesně takhle. Dopadne to úvahami o nudném životě, nevyužitých příležitostech a čase, nedostatku spousty 'normálních' lidských vlastnostech, po kterých sic neprahnu, ale čas od času se zamyslím, jaké by to bylo, chovat se jako většina lidí okolo. Dělat a zajímat se o to, co okolí. Také postradám kousek té umělecké duše. Povězte, proč já nic neumím. Myslím to vážně. V užitečných věcech jsem jaksi pozadu. Co musím vědět popřípadě vím, jinak je tu ale prázdno. Tu. Kde tu. Těžko říct. Vím, že si to pravděpodobně říká každý, ale ne každý to myslí vážně. Ne u každého to je, jak říká. Pak lže on. Ale on ani ona nelže. Pokud to není osoba potřebující od každého chlácholivá slůvka 'ale dyť umíš tohle a támhle to a tamto taky', pouze si nevěří a opravdu věří, že nic neumí. Taky existuje možnost, že je skutečně pravda. Já se řadím 15:85 mezi poslední dvě skupiny. A ono je vlastně úplně zbytečné to tu pitvat, jelikož ani tohle nedořeším. A v tom to celé.
Příliš mnoho otázek. Příliš málo odpovědí.

Spaceballs

27. října 2009 v 21:31 | valleria |  WhatToWatch
Zná někdo z vás film, jehož originální název zní 'Spaceballs' a český překlad se rovná 'Vesmírná tělesa', 'Kosmíči', a se starým dabingem, který se oproti novému dá alespoň poslouchat, mě známý jako 'Princezna Vespa'? Nedivila bych se, kdyby existoval i jiný titulek. Film natočený roku 1987. Je to parodie. Parodie především na Hvězdé války, kterých já naštěstí neviděla jediný díl, tudíž nemám důvod být pohoršená, že by někdo zesměšňoval můj oblíbený film. Někomu to může připadat jako stupidní komedie o ničem. Ale pro nezávazné pobavení při nudných chvílích je tak akorát. Já si na něj ani nemůžu stěžovat už jen z toho důvodu, že ho znám celé dětství a to přeci jen tak nezavrhnu. To se nedělá. To, že jsem 'jiná', vyhneme se hanlivým výrazům, zajisté víte. Pokud se tedy rozhodne, že si film pustíte a přijde vám to jako ztráta času, má vina to není. Já vám neřekla, ať se na něj podíváte. Je-li zájem o ukázku.

Why I Like Working At FOX

24. října 2009 v 18:34 | valleria |  Quotes
Emily: I like working at FOX ... uh I don't know what I like - I guess 'cuz I get to work with bones and dead bodies all day and that's -
David <interupting, mumbling "wait a minute" : Don't you like working at FOX 'cuz you get to kiss David Boreanaz?
Emily: Not - not really.

Photogallery

23. října 2009 v 22:35 | valleria
gallery

***
» roztříděno do složek, obsaženo větší množství fotografií

Pro jednou se vybodnu na diplomatický nadpis

23. října 2009 v 22:08 | valleria |  Notebook
Jsem proti facebooku. Ano ano, člověk se nad těmi kvízy a testy pobaví, ale uvažovali jste někdy nad tím, proč se při tom tak bavíte/me? Je to neuvěřitelná mozekvypatlárna a já se tak akorát bavím nad 'co se vám honí hlavou' mých 'přátel'. Nehledě na to, že s půlkou ze seznamu jsem se nebavila/nebavím a pochybuju, že budu, a třetinu vlastně ani neznám. Jak na tom někdo může být závislý, řekněte mi. Já tam maximálně podporuji 'stal/a se fanouškem'. Naposledy to bylo: Žádné sáčky! Dejme svobodu gumovým medvíkům! Nemá to hlavu ani patu, ale lidi u toho tráví hodiny. A hodiny. A pak přetáhnout minutu další hodiny. A stále dokola. Užitek z toho žádný. Ale co já se starám, co je mi do toho. Měl by tam být otazník, ale ten už mi začíná lézt krkem a bůhví čím ještě. A abyste byly v obraze. Vyndala jsem si piano, opět jsem otevřela knihu, viděla jsem film. Tím končím splněná přání, či plány co dělat. A ještě mi toho dost chybí. Dost je slabé slovo. Přála bych si třeba donutit se krapet častěj otevřít učebnice, chápat matiku, znovu začít s francouzštinou, formou samouky, začít kreslit a miliony další věcí. Co já mám tak důležitého na práci, že nic z toho nemohu provozovat. No, jen mě napráskejte. Kufry jsou zbalené, tak já letím.

Moment, mapu nemám. Kruci, jak se tam teď dostanu. Chytím se davu, prý přijde víc lidí.

Would you tell me how could it be any better...

22. října 2009 v 21:20 | valleria |  Notebook
On už je pátek? Díky bohu. Nenáročně náročný týden pomalu končí. Už by mohlo být příští úterý večer. Prozatím se spokojím s tím pátkem. Prozatím. Já stále neviděla ani jeden z naplánovaných filmů, vyjímečně jsou všechny nové. Myslím tím, že jsem je ještě neviděla, normálně spíš znovu-koukám. Vlastně jeden jsem viděla. Truman show. Zvláštní film. A taky se musím pochválit za seriály. Viděla jsem první díl Dollhouse. Jsem nejlepší. Bylo to celkem zajímavé, tak uvidím dál. A daří se mi nezapomínat na slečnu Fine, vzhledem k tomu, že předtím většinou zapínám Angela a k mé smůle to nevypínám na Family Guy. Neuvěřitelný seriál. Nemyslím to zrovna lichotivě. Ale ještě větší smůla je to, že mě baví Stewie a ne proto, proč by se mohlo zdát. On je opravdu nejzajímavější část spolu s Brianem, psem. Další mám na seznamu Ghost Whisperer a poté, nebo současně s tím, jít napřed s Housem před Novou. Tuším je to neskloubitelné, tudíž nesplnité, ale já to nějak už udělám. Času dost, ne? Minimálně do roku 2012. Věříte či nevěříte? Já rozumově nevěřím, ale říkám si 'co kdyby přeci jen'? Co bude pak. No pak už asi nic nebude. K těm seriálům. V téhle životní etapě sleduji asi nejvíc seriálů. Počítám, počítám, ještě stále počítám. Sedm je to číslo. Osmý nyní nedávají a nehodlám ho sledovat jinak než v české televizi a devátý se chystá. Je to se mnou špatné. Otupuje se tím mozek. Jako by už nestačilo jak byl tupý doposud. Chyba osm je číslo, devátý nedávají, desátý se chystá. Ani to nebudu vyjmenovávat. Jednak jsem to napůl už udělala a druhak by se mohlo stát, že najdu číslo jedenáct a to už bude konec. Uklidněte mě někdo s tím, že nejsem jediná.

David Boreanaz

17. října 2009 v 17:30 | valleria |  FamousFaces
david
Každý u někoho začíná. Když se někdo zajímá více než normálně o filmy, seriály, herce, dobrá i pěvecké talenty, vždy je to něčí vina. U mě je to jeho vina. David za to může. On byl první a stále se drží. Přísahám, já začínala u Buffy. V tomto případě vlastně Angela. Má první velká opravdová známost. Ehm, známá osobnost jsem chtěla napsat. Zajisté to znáte, je vám pět a půl, nic neumíte, možná tak pět minut psát do vyhledávače jedno jméno, abyste si mohli prohlížet fotky. Tucty fotek a tucty si jich ukládat do počítače. Páni, jaký já byla blázen. Neříkám, že už nejsem. Pak ovšem přišli "piráti" a Johnny Depp a má nová úchylka. Ta taktéž trvá dodnes, jen není tolik projevovaná. Kvůli čemu jsem zpět u něj asi tušíte, ale jak? Vždyť u každé ukázky na nejmenované televizi, která je fakt príma, seriálu "Sběratelé kostí" jsem v duchu nadávala, co je to za hlas, co mluví u Angela? Na to koukat nikdy nebudu. "Já koukám každou středu, skvělej seriál", ani taková chvála od mé sestry mě k tomu nedonutila. A pak se blížily prázdniny, 2007 hádám, a já se nudila a kde nic tu nic, přepla jsem to znuděně na danou stanici a v kostech se schylovalo ke konci. Takže za to vlastně může Jasper. On je strůjcem mého psychického úpadku. Ale kdo by se divil, že? Když přeskočím tu část, ve které zbožňuji ty šprtské mozky a Bootha s Brennanovou, plus jejich představitele, skončím u Davida. A je třeba něco říkat? Oči, úsměv, smysl pro humor, talent. Řeknu vám, krom jeho úsměvu zbožňuju víc snad jen jednu věc - když se Booth tváří vážně. Jako třeba u toho meatloaf story.

Do not jump to conclusion!

15. října 2009 v 20:15 | valleria |  Notebook
Víte, dělat předčasné závěry, je veliká chyba. Vemte si poučení z Kostičky a šprtů a do not jump to conclusion. Ne, že bych včerejší-dnešní kosti, jak chcete, předčasně soudila,nebo odsoudila. Já? Má nekonečná láska nezná hranic. Jen jsem si tak říkala, jak to asi dopadne, když tam má být Booth's Boss's Boss. Uznávám, že se to vyslovuje velice složitě. Mám to vůbec správně napsané? Říkáte si, že v takovém případě vás ničím zářivým nepřekvapí. Omyl. Oni to umí. Kosti to umí. Šprti to umí. BB to umí. K mému štěstí jsem zjistila, že nejsem jediná. Respektive jsem se to dočetla na anglickém fanforu. Cítila bych se hloupě, kdyby to nikdo jiný netvrdil. Poslední dvě minuty kostí v muzeu kostí jsem takřka nedýchala. Nekecám. Nedýchala. Přitrouble se usmívala. A následně přemýšlela. A jediné, čeho jsem byla schopná, bylo tuším "eh... co? to je ošklivý." Že vyste mě opět nepochopili? Jak už to tak bývá, myslím to v dobrém. Aspoň myslím. A opět pro jednou musím použít whoa. Co jiného můžu použít? Kdo viděl? Souhlasíte, doufám. Opakuji, vyrazilo mi to dech. A tak si říkám, proč? Proč ne? Je příliš brzy? Jistě, nejsem tak naivní. Můj mozek, nebudu tvrdit, že žádný nemám, to by bylo nemožné, abych žila a neměla ho, pravda dr. B?, věděl, že se to nestane. Ale ta hloupější část mého já, a podstatně v převaze, doufala. Toužila a byla zklamána. Nebyla, vždyť říkám, že jsem to věděla. Naopak. O tom to přeci celé je. "už už - a zase nic". Uznávám sice, že vzledem k tomu, že je to season five by už něco, vánoční "Caroline-kiss" nepočítaje, být mělo, ale také uznávám, že episode five je příliš brzo. Shrňme to. Byl to konec. A konec naprosto úchvatný a jeden z nejlepších. "What goes on between us, it's ours." Je třeba zmiňovat, že se mi to líbilo celé? Myslím, celý díl. Pravá egyptská mumie. Kosti mění historii. To jsou fakta. Ne moje kecy. Daisy/Sweets - cute. A ne, učelem tohoto článku, nebylo nic jiného, než popsání tohoto. Pro jednou. A vím, že se to nestává často, ale vyjímečně je ta ilustrační foutou má práce a ani mi to nevadí.

- what was the last time you recently talked about an egg?
- oh.
- oh?
Nejdřív mi to nedošlo, ale po opětovném shlédnutí, když jsem věděla tu souvislost, ten jeho pohled mi trhal srdce.

That's a stupid reason.

13. října 2009 v 16:52 | valleria |  Notebook
Povězte mi, kdeže to vlastně žiju? V České Republice? V Praze? A co je? Půlka října? A nelžete mi? Mám o tom menší pochybnosti. Kde se vzali, tu se vzali, padaly ne mou osobu dnes odpoledne kroupy. Mám si to brát osobně? Padaly jen na mě? A chladno je. Ne, zima je. Mrzne. Mé ubohé končetiny postupně odpadávají jedna po druhé. Přála bych si pátek. Já bych se spokojila i se čtvrtkem. Prázdniny bych brala taky, ale přinášejí jisté nevýhody, tak na ně si poctivě ještě počkám. Musím se pochválit, konečně jsem si vybrala obor, který bych pokud možno studovala na VŠ. Já vlastně ani nevím, jestli existuje škola, na které by se dalo skloubit obojí. Může se i stát, že si to do oné osudné doby několikrát stihnu rozmyslet. Ale pro mě je důležité, že momentálně si tím jsem jistá. Změna nezměna. Odpočím jinam. Mohu si dovolit opožděně pogratulovat Emily k narozeninám. Já nějak nestíhala, či snad to byla lenost. Já si vůbec připadám jako ignorat. Ani jsem se v příslušné chvíli nezmínila o Patricku Swayzem. Co si budem povídat, spousta z nás ho zbožňuje jako Johnnyho. Copak to jde jinak? Já na něm vyrůstala. Pod nátlakem svých starších sester. Vyložte si to jak chcete, ale není a nebylo to tak, jak se to zdá. Lidi strašně rádi přehání. Jen abyste věděli, dotklo se mě to a bude mi chybět. Umírají vždy ti nepraví, ti co nemají. A už jsem se někdy zmínila, že Parker je asi to nejroztomilejší televizní dítě? A ne kvůli tomu, kde se vyskutuje. Myslím toho opravdového chlapce, Tye. On je prostě adorable. Včera jsem ten polibek ani nečekala. Já ho sice už viděla, ale nespojila jsem si vše dohromady a neměla jsem tušení, že to celé uvidím... včera. A mluvím o Housovi, kdyby někdo nevěděl. A nevím proč, ale já bych dala jindy, nějak mi tak včera neseděl. Ono by se dalo říct, že mi to nesedělo vůbec, možná víte proč, ale u něj to tak vážně neberu. Přeci jen já nikdy neočekávala, že by se stalo to, co jsem chtěla. Chodem mimo, poslušně pokračuji v práci. Není toho moc, akorátže se tomu pokaždé věnuji, řekněme takových 10 minut. A ne. I'm not done yet.

Keira Knightley

13. října 2009 v 15:51 | valleria |  FamousFaces
No jistě, to dá rozum, že jsem Keiru poznala ve filmu Pirates of the Caribbean. Filmu, kterému jsem dlouho odporovala a tvrdila, že je to zajisté blbost. A jak jsem dopadla. To je konstatování, upozorňuji. Na dlouhou dobu můj neoblíbenější film. Nikdo neříkal, že už není. A především objev dvou talentovaných vlastním způsobem úžasných osob. První snad netřeba zmiňovat, druhou je právě Keira. Dívka, kterou vidíme především jako silnou osobnost schovanou v korzetu. Netvrdím, že ji Kei nemá, ale nyní mám na mysli její role. Guinevera, Domino Harvey, Elizabeth Swann, Elizabeth Bennet, Cecilia Tallis Georgiana Spencer, Vera Phillips a mnohé předchozí a zajisté i budoucí ženy mají feministické sklony a právě Keira jim dodává tu pravou ránu. Navíc je inteligentní, zábavná, talentovaná, nenamyšlená, a této vlastnosti si cením u lidí nejvíc, o dalších přednostech se radši nezmiňuji. Něco mi říká, že o tom neví, ale vypracovala se na vrchol, na kterém se krom ní nacházejí dvě další osoby, na seznamu nejoblíbenějších proslavených osob. Samozřejmě ani ona není stoprocentní. Ale řekněte mi kdo je?

Vstupuji do organizace Mensa.

13. října 2009 v 15:25 | valleria |  MANAGEMENT
A teď mi řekněte mám tomu věřit? Dobrá dobrá. Já to vždycky věděla.

Pick a pumpkin

10. října 2009 v 22:47 | valleria |  DAVID GALLERY
Asi tak od včera jim tenhle svátek závidím. Já chci taky dýně a strašáky. A dostávají mě ty značky 'neházet s dýněmi'. Ten nepodstatně podstaný komentář o Davidovi si odpustím, vzhledem k tomu, že je vám to zajisté jasné.

Čich

10. října 2009 v 13:00 | valleria |  Quotes
Čidlo čichu je fylogeneticky úplně nejstarší specifické smyslové ústrojí. Adekvátním podnětem pro čich jsou prchavé látky obsažené ve vdechovaném vzduchu. Člověk dokáže rozlišit několik tisíc čichových kvalit, ale vůně a pachy se nedají jakožto podněty přesně klasifikovat.

To jste zajisté netušili, že? A abych nevypadala chytře. Já to pouze překorekturovala a jelikož je to velice zajímavé, musela jsem si to uložit. Má práce to není. Je to z jakéhosi předpisu.

What was it like stripping down with David Boreanaz?

10. října 2009 v 12:55 | valleria |  Quotes
{crowd woo-hoos}
ED: Woo hoo! I think that, you know, it's never a bad thing. It's not a bad thing to strip down with David Boreanaz, let me tell you. Um, no I mean, it is awkward because you're working with the person for four years and you're making out and in bed, so it was awkward. But at the same time it was very comfortable, David was very respectful and, you know, it was fairly tame.But, um, yeah.
HH: I have some raw footage. And we may have to put it on a DVD some day. {cheering, appplauding} No, you have the wrong idea. {laughter} Because at points it's extremely romantic and hot and sexy, but in other points it's David and Emily like trying to pretend that they're feeling hot and heavy and sexy. So it's actors going into a place and coming out of it, going to a place and coming out and it's, it's--
ED: It's not "going into a place".
HH: Oh, she is so bad. She's bad.
ED: You're the one that said it.
HH: I said an innocent thing...
ED: I'm sorry.
HH: The in and out is very amusing and we might put it on a DVD someday.
ED: I'm not commenting on what you just said.

Chtěla jsem to přeložit, ale ono to ztrácí pak to kouzlo.

Porte l'oiseau si léger

6. října 2009 v 22:46 | valleria |  Notebook
Víte, už si připadám lehce, slabé slovo, trapně vzhledem k tomu, že téměř jediný tématem na tomto čemsi, omlouvám se, ale používat pokaždé slovo blog se mi nelíbí, jsou kosti. Televizní kosti. Tudíž by to mělo být Kosti a ne kosti. Detail. Pouze a jenom, když se zamyslím nad vámi, chudáci moji. Zítra teprve a už konečně zase středa? Beru konečně, ale teprv? Nemůže být už pátek? Asi ne. Jako bych se na to už neptala stokrát. Ale pozor. Náhodou, ale opravdu jen a pouze náhodou, jak jsem pravila, tak jsem činila. V neděli kolem půl páté jsem slibovala výmaz, promaz, nevím jaké vhodné slovo použít. A dokonce jsem to i splnila. Nejdřív jsem litovala. Sebe. Že já se do toho vůbec pouštím! Ovšem, hotová jsem kupodivu byla asi za dvě hoďky. Ono, něco ještě chybí, ale to podstatné je done. A prozatímní výsledek je uspokojující. Nemá smysl shrnout, co já to vlastně odstranila. Jednak vás to nezajímá a druhak(?) by stačila dvě kliknutí a zjistíte to, ale to byste museli vědět kam a to já vám neprozdradím. Ani za mák. I když... Ne, ne. Mám nový objev. On to není ani objev a už vůbec ne nový, akorát jsem tomu konečně dala jméno. Televize je deprimující. Ano je. Koukat se na to dá jen minimálně a i u toho minima se třeba rozčilovat. Dyť já už mlčím. Vlatně vůbec nic neříkám, tak co bych mlčela? A víte co? Kašlu na to. Já se zeptám. Otázka platí pro ty vyvolené, kteří mají šajna o průběhu čtvrté řady, víte čeho. Který ze squinterns je ten pravý? Já nějaký zvláštním způsobem ráda všechny, úplně. Ale brala bych Wendella. Přeci 'even Booth likes him'. A to už je nějaký důvod! Sweet dreams, drazí.


avatar je kradený. by forenzní kačenka
forensickduck.livejournal.com

Ave já.

4. října 2009 v 16:34 | valleria |  Notebook
Plánovala jsem se učit "celý" den až do morku kostí. Plánovala jsem si pustit si jeden nebo dva filmy. Plánovala jsem si... už asi nic. Učila jsem se tak hodinu, jenže s tím kolik předmětů to bylo, jsem tomu moc nedala. Matiku vzdávám už předem. Filmy? Čas by ještě zbýval. Uvidíme, doufejme, věřme. Já personally musím doufat ještě v mé přežití následujícího týdne. Snad jen jednoho. A víte co? Stejně nemám co na práci. Mám, ale nedokopu se k tomu to udělat. Mohu se tedy pustit do mé slibované čistky. Amen. Mám takovou nijakou náladu, že nemám ani chuť propašovat do textu i kostičky. Pustit bych si je šla, jenže to už jsem zas řekla, že začnu s tam tím. A ono je už je to opravdu třeba. A dnes nemám náladu na lhaní. A koukat mohu kdykoliv, však? To zas ne, ale času ještě dost. Co budu dělat v těch 'prázdných' týdnech? Víte, to kvůli sportu či čemu. Obamovi? Nejsem si jistá. Hm. Tak já jdu dělat, že něco dělám a pokusím se udělat aspoň část té činnosti.

Sweeney Todd, Promo

3. října 2009 v 22:58 | valleria |  FamousInPicture
To už jsem dlouho neviděla. Musím napravit.
free image host free image host free image host free image host
johnny-depp.org