Září 2009

Nothing is as it seems.

30. září 2009 v 18:14 | valleria |  Notebook
Eh, ona je zase středa? Hezky to letí, když chybí pondělí. To se mi líbí. A líbilo by se mi každý týden. Zavedeme to? Key, já vím, že souhlasíte. Už by sice mohl být zase pátek kolem třetí, ale nebudu moc náročná. Vždyť mě by stačil zítřek. Souhlas s nadpisem? Jistě, rozhodně. Vždy a všude. Někdy je to horší, někdy lepší. Nikdy to ale nevyjde tak, jak se předpokládá. A kdyby vás zajímal můj odborný názor, je to dobře. Nic důležitého na srdci nemám. To já jen tak otravuju, aby se neřeklo. Řeklo co? Proč se to říká? A proč na takovéhle chytré otázky neexistují chytré odpovědi? Dneska jdou kostičky. Už teď mám ale strach o Sweetse. Jsem zvědavá, co si na nás páni dabéři připravili. Donutila jsem se přemýšlet a jala se mne myšlenka, že bych se možná mohla jít učit Deutsch et občanku und Mathematique a Geschichte. Nemohla. Ale musela.

That's my girl!

30. září 2009 v 17:57 | valleria |  bones
:: Why do you think the show has been so successful?
    It's because he is so handsome.

:: Proč je podle vás seriál tak úspěšný?
    To proto, že je tak pohledný.

Les Choristes

26. září 2009 v 13:03 | valleria |  WhatToWatch
Už je na čase dát sem taky něco smysluplného. Vybrala jsem pro to film Les Choristes, Slavíci v kleci, chcete-li. Ale francouský název ("le korists") zní přeci jen líp. Nevím, kolik z vás tento film zná, viděl nebo o něm alespoň slyšel, jestli vůbec někdo. Pokud je ve vaší reakci aspoň jednou ne, měli byste to napravit. Nehodlám ho tu zdlouhavě vychvalovat do nebes, jen se chci zmínit, že je to výborný film. S nádhernou hudbou, jejíž hlavní hlas se jmenuje Jean-Baptiste Maunier(upozorňuji, že se to vyslovuje 'batist' ne, jak říkali např. v dabingu u filmu Parfém, příběh vraha 'baptist'.) Toho kluka opravdu obtivuji. Dnešní mladí, mluvím jak kdyby mi bylo padesát, to tolik zřejmě neocení. Ale, když se nad tím zamyslíte a zaposloucháte se, je to nádhera. Vkládám také moje dvě nejoblíbenější písničky z filmu. Jak já bych se ráda vrátila zpátky k francouštině a sekla s němčinou. To že jsme 'Voir sur ton chemin' pěli na vánoční besídce 2007 ani nezmiňuji, radši.

V roce 1949 nastoupí nezaměstnaný učitel hudby Clément Mathieu jako odborný asistent na internátní školu pro problémové děti. Mimořádně přísný ředitel školy Rachin, má i přes spartanskou výchovu, problém udržet u žáků disciplínu. Mathieu se o to pokusí po svém. Začne je učit zpívat, a změní jim tím život.


"Nemám moc ráda večírky. Nejsem zrovna společenský tvor."

24. září 2009 v 20:19 | valleria |  Notebook
Stejně jako za každé narozené dítě někdo umře, tak za každé štěstí vás čeká neštěstí. Týká se to i mě, ale je to dlouhé, relativně nudné téma, které když už, tak by pochopili spíše návštěvníci Lovely Keira. Akorátže to přišlo nečekaně. Zrovna, když jsem se rozplývala při posledních deseti vteřinách The Boot in the bond. Budu se držet toho, že to nebudu pitvat a můžem pitvat něco jiného. tBitB kupříkladu. Když už jsem z té předchozí epizody byla nadšená z téhle už tuplem nemůžu. Chci říct, wow! Myslím, že zůstanu u whoa! Zní to líp. Ale vážně. Tohle je neskutečné. Dokonalost. Vlastně mnohem víc než to. Co je lepší než dokonalé? Upozorňuju, že tohle není řečnická otázka. A než se dostanu k tomu, nad čím se větší polovina všech bonesmaniaků bude rozplývat nejvíce, musím říct, že ač to bylo nechutné, ta koťátka byla rozkošná. Trochu se vrátím zpět. Celý ten díl byl vskutku ohromný. Nemohu použít jiná slova. Tak to citím, s rukou na srdci. Jak se mohu takhle vyjadřovat, když vím, co mě brzy čeká? A tohle nebyla řečnická otázka také, ovšem nebyla to ani normální pro vás. Byla pro mě. Odpovím si moment. Aha, už vím. Protože, to bylo úžasné a v angličtině bych použila slůvko epic, chtěla-li bych se vyjadřovat znamenitě. Dostávám se ke konci a jádru věci. Konec. Jak já ho miluju. Ne tenhle. Tenhle taky a víc než kdy jindy, ale poprvé jsem měla na mysli všechny konce. Ale k věci. Miluji ba přímo zbožnuji nový konec. Nepopsatelné. no words, no thoughts. Mluvím já někdy o něčem jiném taky? Ne a ani k té mé slibované úpravě se, vypadá to, nedostanu taky nějakou dobu ještě. Aspoň titulek jsem použila jiný. Credits: Keira Knightley. To pondělí mě štve. Jindy bych skákala radostí tři metry vysoko, kdybyste chtěli klidně i výš. Ne dnes a zítra, pozítří ani nikdy jindy. Viz počátek textu - štve mě to.

Víte, co vám ještě povím? Něco, co mě naprosto dostalo, po přečtení. Je to názor jisté neznámé osoby na Harbingers in the fountain. V tu chvíli jsem se nemohla přestat řechtat. 'I'm happy to say that I freaking loved this episode! I want to marry it and have little baby episodes with it.' Marry it?? Whoa!


Sky Magazine

23. září 2009 v 20:16 | valleria |  DAVID GALLERY
Do třetice všeho dobrého tento týden. Odpustím si pubertální řečičky. Vy si samy domyslíte, co si asi tak říkám.

Well, what should we do? Kill him?" ... "Still in earshot, cherie, still in earshot..."

23. září 2009 v 20:13 | valleria |  Notebook
Počítám matiku. Někdo to prý říkal. Ale nevím, kdo to byl. Kvadratické rovnice ve zlomku, z nichž jedna je naprosto tupá. Už nemohu. Jsem psychicky vyčerpaná a to jsem se ještě neučila funkční styly a obávám se zítřejšího účetnictví. Ještě, že mi dneska dávají Kosti. Smrt koně. Proč ty originální názvy tak kazí? Nemohou to nazvat Smrt v sedle? Pohoda, klídek a tabáček. Žádnej nebude. Nekouřím. Měla jsem snad na srdci ještě něco dalšího? A prosím, nechoďte na mě s tím, že v srdci mám krev. To už vím, něco nového byste neměli? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, docházím k jednomu výsledku, ale ten vám nepovím, jelikož to není nic, s čím by se mohl člověk chlubit. Ach, málem bych zapoměla. Už vím o té písničce. Samozřejmě to byla Cyndi a konkrétně Fearless. Krásné, vskutku. Nemůže být už zítra po škole? Proč ne? Eh, tak já tu mám ještě něco k uložení a pak bych si mohla přečíst ty styly. Báj báj.

EMMY Awards

21. září 2009 v 19:15 | valleria |  DAVID GALLERY
No, já se raději ani nevyjadřuji. Jelikož kdybych to udělala, napsala bych nejdelší esej svého života. A to byste nechtěli.

"This all works out, eventually."

19. září 2009 v 23:30 | valleria |  Notebook
Za předpokladu, že zítra nebude moc práce, například učení, aha, takže to mi stejně nevyjde, bych se mohla pustit do nového vzhledu. Akorátže opět jako obvykle nemám inspiration. Je neuvěřitelné a neuvěřitelně deprimující, jak rychle ten čas letí. Vždyť zítra je neděle a potom pondělí a jede to zas na novo. Štěstí, že teď už mám něco, co mě donutí myslet pozitivně. -ěji. I když neodstraní to veškerý ten nápor, stres, nedostatek času a únavu. Už jsem se zmínila někdy, jak mám ráda Caroline? Viz "You killed the bad guy dead. I know you hate that, but it always makes me a little glad. Does that make me a bad person?" Ou, já jsem opravdu zrála tak akorát do Bohnic. Zastaňte se mě a označte mě za normální a duševně přítomnou. Hlavně žádné lhaní. A jéje, to nevypadá dobře. Mám na mysli něco jiného, než se může zdát. Musím končit.

icon by leviathan

"Oh, hello Angela, you look so pretty today. Thank you Booth, and hello to you, too."

17. září 2009 v 20:02 | valleria |  Notebook
Kde začít? Sama nevím. Snad jen, konečně pátek. Ne dnes. Nepostrádám schopnost orientovat se v čase. Ale nastává pátek. A konečně čtvrtek. Byl. Je. Zajisté nemusím připomínat proč. Díky Kanaďanům se opět můžeme k novým dílům dostat dříve, než je odvysílá FOX. Na české titulky si sice počkám stejnou dobu, ale naštěstí již nějaké znalosti anglického jazyka mám. A na to hlavní to stačí. Přiznávám, že vědecké a jiné informativní věty dohromady nedám. A jako pravý nedočkavec, vyplývá z předchozích slov, jsem si to již pustila. Nemůžu se vyjádřit takový způsobem, který by správně popsal názory, pocity a podobné výjevy tohoto typu. Pokusím se. Začnu u případu. Už jsem se zmínila, že tyhle části jsou složitější, ale přesto mohu říct, že mi přišel dobrý. Cyndi Lauper musím pochválit. Vytáhla se. Řeknětě mi, že jsem se trefila, když si myslím, že ta píseň v první polovině byla od ní. Mimochodem velice hezká. Musím zjistit, co je zač. To, co dělá Bones Bones, postavy, je v tomto díle na prvním místě. Hlavně, "kupodivu", Booth/Brennan. Následky poslední epizody minulé řady jsou více než zřejmé. A řekla bych, že nás čeká výborná série. Spousty úžasných scén. Jiná slova se použít nedají. Podtext s tím ** se zřejmě bude nést ještě dlouho a je to skvělé. Když říkám úžasné scény, tak jsem samozřejmě myslela všechny možné např. Booth s Caroline v tom autě. Angelin úsměv a následující čin, když byla s Boothem a Brennanovou před Royal Dinner. *cute* really. Ale zajisté budou všichni skákat radosti z naší milé hlavní dvojice. Nebudu to tu více rozpitvávat, přeci jen to spousta lidí neviděla. Musím však říct, že jsem byla v šoku z konce. Ne jak to skončilo. I když možná trošičku, jen ale z malé části. Spíše že to skončilo. V jednu chvíli jsem si to stopla, abych zjistila, že mám za sebou třicet dva minut a v další už to skončilo ani jsem nevěděla jak. A nikdo mi nevymluví, že v té jedné nazvěme to "nemocniční" scéně řekl 'babe'. Ale už dost.

- Underneath you're as crazy as I am. And that's a compliment. (Avallon - CL)
- Doesn't sound like one. (Brennan)

Cyndi Lauper - Time After Time

17. září 2009 v 17:13 | valleria |  LISTENING
Stará dobrá osmdesátá léta zná snad každý. A ještě dlouho před "Bones", hádám. I já. Ovšem přiznám se bez mučení, že přestože znám od této osoby hodně, asi by mě to jen tak samo od sebe nechytlo. Ještě že já je mám.

What's worth the prize is always worth the fight.

13. září 2009 v 18:41 | valleria |  Notebook
Řekněte, není to jejich nové 'Oingo-Boingo' video naprosto úžasné? A závidím Michaele ty šaty. Krása. A chci ty rentgenové tabule. Chci a chci. Stále uvažuji nad tím, jestli si sehnat tu písničku, nemůžu se rozhodnout. Líbí-nelíbí? Nevím. Za to ale vím, že když si pustím 'Nothing to worry about' zremixované od Teddybear, nemůžu se přestat smát, nebo při nejmenší jen hloupě usmívat. Bůh ví proč. Ale spíš bych řekla, že neví. Jedna věc mě napadá, ale na druhou stranu to vůbec nevyjadřuje důvod. V půlce mě ale začnou štvát ty hlasy. Já bych si vystačila jen s hudbou a refrénem bez té části hlavní. Počátek šílenství. Moment. Ten už mám za sebou. Celá neděle jako obvykle ztracena bez kloudného něčeho, co by z toho mohlo vzejít. Stažím se stále víc oddalovat ty chvíle mučení. Pardón, já měla na mysli učení. Ekonomika, účetnictví, němčina. Koho by to bavilo? Kdo by si dobrovolně utevřel sešit z něčeho takového? Ubližuju tím ale akorát sama sobě. Samozřejmě to budu já a jen já, kdo to bude muset študovat večer za tmy, po případě zítra spolu se stovkami lidí ve veřejné dopravě hlavního města Prahy. Svou první knihu od Kathy Reichs jsem konečně dočetla. Můžu se pustit do další. Spíš bych měla začít s povinnou četbou. To má však svá mnohočetná proti. To mě nebaví, tohle jo, mimo jiné. Moudří z toho co píšu, jako vždy. Kdyže já to otravovala s tím, že budu něco mazat? Skutek utek. Časem to opravdu nebylo. Proč já to ale vůbec zmiňuji, vždyť je to nepodstatné, nezajímavé, bez zájmu ostatních. A já to zopakuji ještě jednou. Závidím jí ty šaty a chci ty rentgenové tabule. A taky chci pátek odpoledne a ještě mnohem víc. Já toho chci hodně.

Dead Man's Party

12. září 2009 v 17:22 | valleria |  VIDEO GALLERY
Já přeci vím, že toto zřejmě už je na spoustě stránkách, ale co? A na takováhle videa se dá koukat častějc, stále dokola. Prostředí nočního klubu 'The Lab'. Ty rentgeny nemají chybu. Nad dokonalostí videa a osob v něm bych strávila večnost, tudíž stačí říct, že se mi to líbí.

David&Jaime

11. září 2009 v 21:07 | valleria |  DAVID GALLERY
Vskutku sweet.

'The sun will rise, the sun will save me. The sun will change, change the way I feel.'

10. září 2009 v 16:59 | valleria |  Notebook
A já to zas nedodržela. Nevadí. Nevadí. Vadí? Všem Irmám zdar. I těm neIrmám, pro mě za mě. Tak tedy, někdo a co říká na 'náš' místní dabing Kostí? Přehánějme. Hrůza? Děs? Ani nevím. Všichni umí kritizovat, a přestože je to často potřeba a jinak to nejde, buďme hodní. Byla i nebyla to taková hrůza. Dalo se to přežít, ale stejně mi lezou krkem ty tóny, jakým mluví. 'Bingo brouku' by šlo taky, avšak napadá mě, že proč neřeknou jednoduše baby? Vždyť se to používá i tady u nás, v 'bezvýznamném' srdci Evropy. A jedna věc, která mi neleze do hlavy a to nejen včera a u včerejšího pořadu a jeho předchozích částí, i u jiných čekoholiv. to je zase vyjádření. Takové to 'voči' 'malej' 'nevim', jak přijdou na to, že nemaj říct 'oči', 'malý' a 'nevím'? To je další věc, která mi trhá uši. Snažila jsem se předtím naznačit, či naplno sdělit, že úplně u všeho. A abych stále neřešila to samé, přesuňme se o dům dál a zároveň zůstaňme na stejném místě. Popisu neodpovídá pouze jedna 'záležitost', ale jedna jediná, kterou bych tak mohla mít na mysli já. A už jsem tu jednou psala. Kdo dával pozor, přihlašte se, bude za to jednička, s váhou nula. Domů. Domů. Pojďme domů do domu. House. Ten byl celý nějaký zvláštně zvláštní a nemluvím o dabingu. Vyjímečně si to odpustím. To víte, toho já v angličtině tak zmáklého nemám, takže nemám právo na stěžování. Mluvím o samotném díle. Takové nějaké nijaké by se dalo říct. Hlavní důvod proč jsem přešla k němu bylo to, že mi přijde velice divné, že je to jediný seriál, u kterého mi vadí 'náhrada' nebo 'přidavek' nových postav. Nikdy nikde u nikoho v ničem mi to nedělá problém, celkem rychle se adaptuji a postavu adoptuji. Dobrá, dobrá, k tomu naštěstí nedochází. Ovšem nová týmová trojka se mi ani trochu nelíbí a přijdou mi jen jako nepovedené kopie původní sestavy. Ještě divnější je ale to, že já krom slečny Cameronové z nich nikoho nemusela, jednoduše řečeno pánskou část, ale přesto mě to žere. Na srdci jsem však měla něco mnohem podstatnější, ale já chytrá jsem si to nechala na konec a než jsem se k tomu konci dostala, myšlenka se vytratila. Mě jsem to na srdci, ale vytratila se myšlenka? To bude tím, že a blood is in your heart. A všimly jste si, jak dlouho je tu... to je fuk, je to ale proto, že jsem líná a k ničemu novému se nechystám a snad jedna z těch 'podstatnější věcí' bylo to, že omezím slova jako 'takže, tedy, tak, jednoduše, prostě'. Nevím sice jak to udělám, bude to složité s mou slovní zásobou, ale já něco vymyslím. Takže tedy naposledy si jednoduše užijte mé poslední prostě. Tak a *bye*.

Mimochodem proč mi nikdo neřekl, že jsem v těch předchozích kecech napsala zdraví se ý takže zdravý, ve smyslu dobré fyzické či psychické kondice? Samozřejmě vím, co je správně a samu mě málem trefil šlak. Taky vím, že při psaní je tu chyb nespočet, ale tohle? Oh Gott!

Emily&Zooey Deschanel

8. září 2009 v 18:50 | valleria |  FamousInPicture

Never say never.

8. září 2009 v 18:48 | valleria |  Notebook
Jaksi to tu flákám, že? Ano, já vím. Ne však z nedostatku času, i když přiznávám prázdniny by se hodily, spíše z nedostatku aktivity. Lépeřečeno tedy přebytku lenosti. Polepším se. Čestný pionýrský. Heh, huh, k těm nepatří, co teď? Teď? Teď nic, jen se to tu pokusím něčím oživit, ať ten slib dodržím alespoň dnes, pokud se mi to nepodaří poté. Ale, víte co? Přeskočíme tuhle nudou část a přejdeme k té nudnější. Řeknu vám ono to účetnictví taková hrůza není. Ehh, zatím. Ale naše paní týčr je momentálně velmi milá a sympatická, a ne není to sarkasmus ani ironie či snad slátanina obojího. Je to pravda. Pravda pravdoucí a přestože prý všichni lžou, já ne. Ne teď. Ne o tom. Ovšem ostatní týčrs, to je jiná. Na nové předměty jsem vcelku spokojená, no oni jsou jen dva, z toho jeden jsem vám již popsala a o druhém jsem se zmínila minule. Noví učitelé, nové učitelky na staré předměty. Hem. Jako vážně vážně. Jedna v pohodě, ale asi nenaučí, druhý sranda, třetí nic moc a čtvrtá děs běs. Toť vše. Čas udělat dětem pápá...

Vždyť víte, že mě se nedá věřit, kecám. Pokračujem dál. Co bude dál? Nevím, ale něco vymyslím, k
vaší smůle. Tak například, věděli jste, že příští čtvrtek má svátek Naděžda? Nebo, že když všechno půjde dobře v ten samý den kolem páté už bych mohla sledovat Bones, new episode? Zatím k mé smůle bez titulků, ale já to přežiji. A zítra, neuvěřitelné, jde první český díl třetí řady. Proč já se na to těším, když u toho budu mít HeartAtack(hlášky naší vysoce inteligentní učitelky na... jeden předmět prostě). Už jen přitom 'Já vím, a za co jdeš ty?' mi tuhla krev v žilách. Mě teda nevadí co říkají, ale ty hlasy... Peace please. Četli jste to na té stránce od FOXu? A partnership to die for. To se mi líbí. To se mi hodně líbí. Tak to jsme si zase pěkně pokecali o Bones. No, řekla bych, že spíš trpím samomluvou, dalo by se to tak říct, ne? Já furt s těma otázkama, musím si najít něco jiného. Třeba... čkejte já samsing vysinkink. Ale ne teď hned. Nadměrné přemýšlení škodí zdraví.

But you're genius. That's good enough to me.

3. září 2009 v 16:33 | valleria |  Notebook
'Že by ji ten ústav pro duševně choré... ehm ve kterém z vás udělají duševně choré, konečně dostal?' Ha! Ne, tolik štěstí opravdu nemáte. A já smůly. Nebonaopak? Kdo ví. Já už teď vím mnohem míň než předtím. Ale zatím to není a nezdá se do budoucna tak hrozné, jak to vypadalo na první pohled-pomyšlení. Co není může být. Stejně stále chci ten příští pátek a nepřestanu s tím, dokud tu nebude. Mezi námi, pátek odpoledne kolem třetí, dřív ani za mák. Mimochodem, víte někdo, co obnáší hodiny ICT? Když už jsme u toho pátku. Tuším to bude něco s počítači, ale konkrétněji, jsem příliš líná si najít na mezinárodní síti popis. Víte co? Už dlouho, ne dlouho, ale dýl to je, to mi musíte uznat, jsme si pořádně nepokecala *sama se sebou, zřejmě* o Bones. Takže co? S velkou pravděpodobností si teď, za chvíli, pustím Hodginsův pohřební proslov, God, Hank... Hank is leaving, where is he going? Chudák. Jack ne Hank. No dalo by se říct, že Hank taky, jenže toho neznám a je to fiktivní postava, což je ten brouk taky, ale přeci jen. Chápete mě, prosím, že ano? A až se dostatečně pobavím, tak si překliknu na kritika a tam omrknu poslední část. A pak... pak... pak nevím. Asi se budu tak dvě hodiny přemlouvat k připravení si věcí do skůl. Prej dvě hodiny. Beztak to budu dělat až tak v deset. Nyní následuje potlesk a opona. 'opona vskutku, ale potlesk? za co?'